Eden a klam - Tak takhle jsem si návrat nepředstavoval

Harry se sípavě nadechl. Polkl, v ústech měl sucho, hrozně sucho. Otevřel oči, bylo to hrozně namáhavé. Světlo ho oslepilo a donutilo zamrkat. Po chvíli si zrak přivykl. Rozhlédl se po místnosti. Všechno bylo rozmazané, naštěstí na nočním stolku u jeho hlavy ležely brýle, které si s vypětím všech sil nasadil. Zrak mu padl na jeho ruku, byla hubená a bledá, s vystouplými žílami a plná jaterních skvrn. Nehty měl dlouhé a zažloutlé. Nechápavě se na ruku díval, nedokázal uvěřit, že tahle končetina je vážně jeho.
Nadzdvihl se na loktech a opřel se zády o stěnu, všiml si fotky svých rodičů vedle prázdné sklenice a u ní ležící své hůlky. Měl žízeň, takže vzal hůlku do ruky, tmavé dřevo kontrastovalo s jeho bledou pokožkou, a lidskému hlasu nepodobným šepotem zachrčel: „Aquamenti“.


Sklenice se naplnila průzračnou vodou, ale zároveň se spustil poplach. Ječivý hluk detektoru kouzel přehlušil dusot běžících nohou na schodech. Dovnitř vpadl Ron, s mudlovskou pistolí v ruce.
„Harry ty jsi vzhůru!“ vykřikl, zahodil zbraň a sevřel ho v pevném objetí. Harry, lapajíc po vzduchu, si všiml, jak moc se Ron změnil. Rysy měl strhané a unavené, byl pohublý a kolem očí měl tmavé kruhy. Díval se na svět smutnýma očima, co viděly příliš mnoho.
„Jak dlouho kamaráde?“ zeptal se Harry.
„Skoro půl roku,“ řekl Ron smutně.
To Harrymu vyrazilo dech, netušil, že byl v bezvědomí tak dlouho, myslel, že to byl sotva měsíc. V jeho mysli plynul čas pravděpodobně jinak.
„A Harry, Hermiona je…“ ani to nedokázal dopovědět a rozbrečel se.
„Já vím, kámo, já vím,“ pokusil se svého přítele utěšit a objal ho.
„Kdo je ještě po smrti?“ zeptal se, když se Ron uklidnil.
„Lepší otázka je, kdo zůstal na živu. Celé užší vedení řádu- Lupin, Moody a Minerva všichni mrtví, spolu s většinou členů. Většina z těch několika přeživších emigrovala. Voldemort získal kontrolu nad celou zemí. Doba je teď zlá, udávání, úplatky, vraždy… Moje rodina si nedala pozor na pusu a prostě zmizela, myslím, že jsem jediný co to přežil. Velká část kouzelnických rodin se otevřeně přidala na stranu Pána zla, hlavně po té, co jsme oznámili tvoji smrt…“
„CO že jste udělali?“ přerušil ho Harry „a Rone, můžeš mi pomoct vstát?“
„Oznámili tvoji smrt, měl jsi dokonce pohřeb, potřebovali jsme čas, aby ses zotavil, ale nikdo netušil, že to bude trvat tak dlouho. A to vstávání… to asi nepůjde,“ řekl Ron s nádechem zoufalství v hlase.


„Co tím chceš říct?“ zasípal. Ron smutně sundal z Harryho peřiny a ten se podíval na své nohy a úlekem vykřikl. Levá byla bledá, hubená, zakončená dlouhými žlutými nehty. Ale to nebylo to nejhorší, místo pravé nohy měl dřevěnou protézu, podobnou té Moodyho.
„C...c...co se stalo?“ vykoktal se sebe Harry.
„Kousl tě Naginy, jediná šance jak tě zachránit, byla amputace. Stejně se ti musel do oběhu dostat nějaký jed, protože jsi začal blouznit a upadl do bezvědomí,“ to bylo na Harryho moc. Padl vyčerpaně na postel a zavřel oči. Ron pochopil, že by bylo lepší nechal kamaráda o samotě a rychle odešel.
„Já ti to říkal,“ ozval se hlásek hluboko v Harryho hlavě.
„TY? Já myslel, že jsem se tě zbavil?“ pomyslel si Harry.
„Zapomněl si, já jsem ty a ty jsi já, mě se nemůžeš zbavit, ale dnes ti pomůžu, vím co cítíš a já tě zbavím bolesti,“ zaslechl ještě Harry, než upadl do milosrdéno, ale neklidného spánku.